UX průzkum bojem a vybuchující netopýři

Asi dost lidí naštvu, ale… někdy je lepší něco navrhnout, aniž tomu předchází analýza, dotazníky, uživatelské testování, wireframy atd.

Ukážu na pár příkladech:

Dělat předpovědi, zvlášť o budoucnosti, je těžké. I s nejlepším výzkumem a daty máte asi 10% šanci. Jen jeden startup z deseti se dožije svých druhých narozenin.

Neříkám, že se máte vykašlat na analýzu úplně. Jen u klientů často vidím, že tři měsíce zkoumají, místo aby tomu dali týden dva a pak v terénu vyzkoušeli hrubý prototyp a prošli 4 kolečky zlepšení. A ověřili si to přímo na uživatelích. Takže navrhuji novou mantru:

Evoluce není nic jiného, jen série chyb a občas nějaký ten průlom.

Navrhujete už s tím, že výsledek bude chybný. A je to tak v pořádku.

Už vás slyším, jak si říkáte: „Tomu Ondrovi už fakt přeskočilo.“ A ne, nepřeskočilo. Já už jsem cvok dlouho :).

Důležité je přijmout skutečnost, že s největší pravděpodobností nenavrhnete napoprvé ideální řešení. A že cílem návrhu je to, abyste vyprovokovali reakci uživatelů. A tím lépe pochopili jejich potřeby, očekávání a motivaci.

Standardní proces je následující:

Za mě je hlavní problém v tom, že je tam příliš velký prostor pro interpretaci, ega a vlastní předsudky (bias). Ono se tomu člověk nevyhne, ale čím dřív to ukážete světu, tím lépe. Ne nadarmo se říká, že velbloud je kůň navržený komisí.

Já navrhuji to postavit na hlavu. A nejsem sám, mluví o tom Jeffrey Veen – Why do good teams design bad things.

Při navrhování budoucnosti je potřeba se zamyslet, jak budou věci fungovat, kdo a jak je bude používat, co bude mít cenu, atd. Bohužel většina firem je otřesná v navrhování budoucnosti.

Vezměte si počasí.

Jak je teď víte na 100 %.
Kromě mě. Šli jsme s manželkou do kina a ptala se mě, zda si má vzít deštník. Podíval jsem se na YR.no na počasí a nemělo pršet. Tak jsem jí ubezpečil, že není potřeba. Vyšli jsme před barák a hádejte co? Poprchávalo. Málem jsem dostal kabelkou.

Jak bude zítra víte na 75 %.

A jak bude za týden?
Koukněte se na dlouhodobé průměry. S jistotou to neví nikdo. A to to počítají superpočítače.

V této fázi je nejdůležitější dát na stůl veškeré předpoklady a otestovat je v reálném světě. A to jde daleké lépe, když se díváte na hotový prototyp, a ne na powerpointovou prezentaci a nějakého uspávače hadů.

Kdo je zákazník, jakou má motivaci, je po tom poptávka, jak přesně to bude fungovat?

Čím víc lidí uvidí prototyp, tím lepší bude výsledek. Měli byste sice mít správnou cílovku, ale pokud nemáte ultra-sofistikovaný produkt, tak si troufám tvrdit, že si můžete vzít téměř kohokoliv. V 2Fresh to často zkouší na kolezích. Ideální jsou recepční, uklízečka, lidi z call-centra. Prostě taková sůl země – a teď to nemyslím nijak zle. Ale my designéři žijeme v bublině.

Testujte do té doby, než:

Jak říká kamarád po sexu: „Hele zlato, mělas‘ na to stejně času, jako já.“

Teď vážně… nemá cenu trávit nad prototypem příliš času. Protože přece navrhujeme pro neúspěch. Nemá proto smysl ztrácet čas vymazlováním prototypu, který hodíte do koše.

Vidím poměrně hodně firem, kdy 3 měsíce půl roku přemýšlí a analyzují, a pak vytvoří nefunkční řešení. Já vytvořím za tu dobu nefunkčních řešení 11 a evolučně jedno funkční. A moje nefunkční řešení jsou lepší a lepší, až jsou funkční.

Na konci druhé světové války se Američani snažili vymyslet způsob, jak zakládat požáry v Japonských městech. Zubař Lytle S. Adams po návštěvě jeskyní v Novém Mexiku dostal nápad vypouštět z letadla klece s netopýry, kteří na sobě budou mít připevněné malé bomby. A měl štěstí, že znal paní prezidentovou Rooseveltovou. Plán byl takový, že miliony netopýrů se po vypuštění usídlí v atikách, továrnách, senících a pak vybuchnou a způsobí tisíce požárů.

Po neúspěšném pokusu projekt převzalo americké námořnictvo. Projekt úspěšně vyzkoušelo v Dugway Proving Grounds v Utahu, kde kvůli tomu zbudovali maketu japonské vesnice. Ale přišly problémy. Netopýry bylo nutné uvést do hibernace, řešilo se, v jaké výšce je vypouštět. Po 30 testech, 2 000 000 dolarů a roku práce byl projekt zastaven.

Někomu došlo, že bude efektivnější se místo na netopýry soustředit na atomovou bombu.

Proč byste měli zkusit UX průzkum bojem? Snížíte si tím riziko neúspěchu. Ano, zní to zpočátku trochu neintuitivně, ale v tuhle chvíli je tvorba prototypů velmi rychlá. V Silicon Valley tak často od skizzy na ubrousku přechází rovnou k interaktivnímu prototypu v Bootstrapu, Foundation nebo jiném frameworku. A nemusí to být nic tak sofistikovaného, stačí vám i lepší skizza a tzv. sketch test.

Na smrtelné posteli budete nejvíc litovat toho, že jste něco nezkusili, nezažili nebo neudělali.

Tak šup šup.