Musím se přiznat, že tvorba ceny je moje srdcová záležitost. Váhal jsem, zda se o pár svých triků mám podělit, protože mi je pak nebudete baštit.
Ale říkám si, klientům to pomůže zvýšit zisk – takže se mnou budou dál pracovat. A kamarádům to pomůže třeba při vyjednávání při prodeji auta – takže mě pak pozvou na skleničku.
Takže win-win.
1. Návnada (decoy)
Jedná se o cenu, která nedává smysl – takzvanou návnadu. Tato návnada vás nutí vybrat si z ostatních voleb podle toho, jak se to hodí designérovi.
Dan Ariely uvádí klasický příklad předplatného časopisu Economist.
online noviny | 59 $ | 16 % |
tištěné noviny | 125 $ | 0 % |
tištěné i online noviny | 125 $ | 84 % |
Prostřední volba (pouze tištěné noviny) nedává smysl. Ve třetím sloupečku vidíte poměr nákupu. Pokud vyhodíme prostřední volbu, tak se nám procenta změní na 68 % online a 32 % tištěné i online. Což je 42 % rozdíl.
Až budete příště chtít přesvědčit zákazníka o ceně, nabídněte mu dvě možnosti blízko sebe. U cestovek například destinace Řím, Paříž a Paříž se snídaní.
Taky máte tendenci se těšit na Eiffelovku?
2. Číslo 9
Ceny končící na 9 jsou zákazníky preferovanější. A to i oproti cenám nižším.
MIT a University of Chicago dělali experiment, kdy stejnému artiklu (dámské oblečení) v katalogu dali 3 různé ceny: 34 dolarů, 39 dolarů, a 44 dolarů.
Za 39 dolarů se prodalo nejvíce oblečení.
V následném testu bojovalo: 40 dolarů (původní cena 48 dolarů), a 39 dolarů.
Zvítězila první volba, 40 dolarů po slevě.
Takže to nefunguje? Trpělivost…
V posledním testu proti sobě stálo: 40 dolarů (původní cena 48 dolarů), a 39 dolarů (původní cena 48 dolarů). Zvítězilo 39 dolarů.
Tak tady to máte.
V případě maloobchodního artiklu volte ceny končící na 9 a udávejte cenu před slevou.
Jinak se z vás stane Ron Johnson, CEO obchodního řetězce JCPenney, který zrušil ceny končící na ,99 a v následujícím roce měli propad obratu o 30 %.
3. Přesná cena
V případě nezaokrouhlené ceny má protistrana tendenci předpokládat, že to máte exaktně spočítané a tím pádem dosáhnete o čtvrtinu vyšší konečné ceny.
Nejen, že je pro vás lepší říci cenu jako první, ale cenu uvádět přesnou. Behaviorální psycholožka Malia Mason s kolegy testovala, jaký vliv má přesná vs. zaokrouhlená cena. Prodávalo se ojeté auto.
Cena byla: 1865 $, 2000 $ nebo 2135 $. Každy s účastníků dostal tuto cenu a měl přijít s protinabídkou. V případě přesných cen byla protinabídka o 15 % nižší. V případě zaokrouhlené ceny ale o 23 % nižší. Důvodem, který potvrdil následující dotazník bylo to, že si účastníci mysleli, že protistrana udělala precizní přípravu na jednání a má cenu spočítanou na základě objektivních hodnocení.
V jiné studii rozdělili 260 ředitelů s titulem MBA do skupin po dvou a nechali je jednat o ceně. V případě, že začali s přesnou cenou dosáhli koncové ceny o 24 % vyšší, než pokud tak neučinili.
4. Ukotvení (anchoring)
Ceny vždy posuzujete v kontextu. Pokud vám ukážu jako první vyšší cenu, máte tendenci uvažovat o následné ceně jako akceptovatelné.
Pokud vidíte u Ralph Laurena kabelku za 150 000 Kč, pak vám tričko za 2 500 korun přijde téměř levné.
V sedmdesátých letech Tversky a Kahneman dělali výzkum na toto téma. Řekli studentům číslo 65 a pak se ptali na odhad, jaký počet státu z Afriky je členem UN. Studenti průměrně odhadovali 45 %.
Pokud začali výzkumníci ukotvovat čislem 10, odhad studentů se snížil na 25 %.
Funguje to samozřejmě i na ceny.
Jak to využít?
Při vyjednávání se nebojte říci cenu v horním rozpětí a nechat reagovat protistranu.
U přehledu cenových balíčků začínejte s nejvyšší cenou. A omezte počet možností na maximálně 3 – viz tip č. 6.
Johanna Weibe z Copyhackers má na toto téma hezkou studii.
5. Uzavření (bracketing)
V připadě 3 možností volí většina tu prostřední.
Tento systém souvisí s dvěma pravidly. Pravidlo číslo jedna je, že se lidé zaměřují na střed. A je to stejné u ceny, jako u sezení u stolu. Druhé pravidlo je, že lidé omezují extrémy a tím pádem jim prostřední volba bude připadat bezpečná.
V případě ceny se ukazuje jako vhodný poměr 1-2-5. Většina lidí si zvolí prostřední volbu s tím, že to není o tolik více, než 1. A pak jsou tu lidé, kteří si zvolí nejdražší volbu nezávisle na ceně.
Přesný poměr lze spočítat pomocí Paretova pravidla,
6. Omezení možností
Příliš mnoho možností vede k paralýze z výběru.
Jedna z mých nejoblíbenějších přednášek na TED.com je Paradox of Choice.
Tam Barry Schwartz zmiňuje dnes již profláklou studii od psychologů Leppera a Iyengar o džemech. V zásadě se postavili do obchoďáku a dávali ochutnat džemy. Následně sledovali, kolik lidí si nějaký džem koupilo.
Háček byl v tom, že jednou nabízeli 6 džemů a jednou 24. V případě volby z 24 džemů si koupily 3 % zákazníků. V případě omezení volby na 6 džemů to bylo 30 %.
Takže až se budete příště rozhodovat, kolik dáte lidem možností tak vězte, že méně je více.
Byť tento citát od Miese nemám moc v oblibě, tady – na rozdíl od architektury – platí.
PS: Pokud byste se chtěli trochu dovzdělat, tak milerád půjčím následující knížky na toto téma.
The small BIG – Cialdini et al.
Malé změny, které vedou k velkým výsledkům. Od výšky stropu v jednačce po kočky v emailu.
Thy psychology of price – Leigh Caldwell
Principy cenotvorby na příkladu uvedení nového produktu na trh.
80/20 in marketing and sales – Perry Marshall
Aplikování Paretova pravidla na marketing a obchod, včetně výpočtu ideální ceny.
Paradox of choice – Berry Schwartz
Paralýza z výběru, a jak se jí bránit.
Smysluplná debata