ILINČEV 
Váš status je důležitý.
Dost bolestivě si to uvědomuji s dcerou Miou. Už když nastupovala do první třídy jsem tušil, že to bude prů…, chci říct komplikované. Osm kluků a 23 holek. A nepochopitelně v druhé třídě obráceně.
Dynamika té třídy je nenormální. Jedna holka si tam uzmula dominantní postavení a manipuluje ostatními. Určuje, kdo může s kým kamarádit. A dostalo to slušné grády poté, co této holce umřel táta na covid. Plivání do svačiny, fyzické útoky, kyberšikana.
V menší či větší míře jde o status všude. Hezký příklad je porovnávání vizitek z filmu Americké psycho.
Možná ještě lepší příklad je ikonický film Kmotr.
V úvodní scéně přijde Bonaserra, hrobník, ten nejnižších z nějnižších, za kmotrem. A vybere si den, kdy se kmotrovi vdává dcera. Podle Sicilské tradice nesmí otec nevěsty odmítnout laskavost.
V tento den je kmotr zranitelný, protože jeho status může být zpochybněn. A Bonaserra toho využije a požádá kmotra, aby dal za vyučenou mužům, kteří ublížili jeho dceři. Kmotr odpoví, že to udělat nemůže. Kdyby svolil, tak se z něj stane jen nájemná mlátička.
Takže Bonaserra zvýší sázky a nabídne, že za tuto službu zaplatí. Což je plivnutí do tváře. Z kmotra by to udělalo mlátičku, co to dělá pro peníze.
V tu chvíli se odehrává boj o status. Ve zvířecí říši, stejně jako v té lidské, je téměř vše o statusu. Většina filmů je o statusu. Kdo míří vzhůru, kdo padá. Proto byl takový hit Pretty Woman.
Ale co si budeme povídat, děje se to každému z nás. A není to jen o penězích.
Někteří jsou si rovnější
Kmeny vyžadují status, neboli postavení. Je to otázka evoluce. Pokud by si byli všichni rovni, nelze rozhodnout žádný spor. Kapitalizmus taky vyžaduje status, protože proč byste jinak pracovali víc, než pro pokrytí základních potřeb. Kapitalizmus vás nutí pracovat dál i ve chvíli, kdy toho máte dostatek.
Protože pak můžete říct: „Nemáme všechno, ale mám víc než ty.“ Je to v naší přirozenosti. Nám Čechům to netřeba příliš vysvětlovat.
Takže máme rozvrstvenou společnost podle toho, jakou máme roli, jaké máme postavení. Kam ve společnosti patříme.
Kdo má Birkin kabelku nebo Rolexky. Kdo sedí vepředu. Kdo je kapitán družstva. Koukáme se na ostatní, porovnáváme a řadíme se tam, kam si myslíme, že patříme.
A marketéři si z tohoto boje o status udělali dobrý byznys. Hluboko uvnitř víte, že o tomhle lidem jde.
Vždycky mi přišlo legrační pozorovat tyhle vítací rituály u Donalda Trumpa.
Je to taková legrační bitva o nadvládu. A končí to tím, že Trump (sic!) dává pusu Macronovi a říká: „I love this guy.“
A teď si to srovnejte s tím obřím stolem mezi Putinem a Macronem. Covid my ass.
Nejsme lvi na savaně, abychom se prali o to, kdo se dřív nají. Nebo ano? Kupovali jste si telefon podle toho, jaké funkce potřebujete? Nebo podle toho, co o sobě chcete signalizovat ostatním?
Hlavní otázka marketérů je: „Jak tohle kolo udržím v běhu? Jak udržím lidi nespokojené, že nemají dostatečný status? Jak je kvůli tomu zadlužím?“
A odpověď: STUD.
Vytvořili jsme kulturu ve které – pokud jste obklopeni lidmi s vyšším statusem – tak se stydíte. A stačí, abyste si to jen mysleli. A abyste se studu zbavili, tak děláte pro vás špatná rozhodnutí. Nechcete někdo půjčku na vánoční dárky?
Ale jakmile o tomhle pojítku status-stud víte, tak ho začnete vidět všude.
Status sám o sobě nemá žádnou hodnotu. Je to jen příběh, který si sami vyprávíme v hlavě. O tom, jakou máme cenu.
Luxus
V jednom z minulých článků jsem psal o luxusu. V roce 2022 měl trh s luxusem hodnotu 53 000 000 000 dolarů. Je to trh s věci, které jsou dražší a hezčí, než potřebujeme.
Celý trh s luxusem byl vytvořený jedním mužem jménem Jean-Baptiste Colbert. Pracoval pro Francouzského krále. Francii se v kolonizaci zrovna moc nevedlo, dostávali na frak od Španělska a Anglie.
Tak pan Colbert přišel s nápadem, jak dostat do královské pokladny víc peněz pomocí exportu dražšího zboží. Nápad byl ten, že určitým odvětvím dají dobrozdání a podporu. A tím se z Francie stal největší exportér krajek a kožených výrobků.
Francouzi přišli na to, jak udělat věci lepší, než potřebovaly být. A tím demostrovat vyšší status. Kupte si dražší věc, a tím vytrubujte do světa, že jste něco víc. Víte doufám, že Hermes byl výrobce koňských sedel, nakonec to má pořád i v logu. Akorát teď je schopen probat kabelku za milion.
My jsme produkt
A na internetu je to ještě horší. Instagram, ten největší atlas autentičnosti. Naaranžované facebookové posty z dovolené. Všichni se snaží vypadat před ostatními lépe. Zvýšit si na chvíli status.
Na sociální sítě chodíme proto, abychom se cítili špatně. Abychom zakusili stud. Protože někdo jiný míří nahoru, a my dolů. Sociální sítě si z tohoto kolečka udělaly zlatý důl. Všichni jsme hráči, ale nejsme zákazníci. Jsme produkt. A platíme pozorností.
Kteří lidi používají status, aby ovlivnili naše chování? A kteří se snaží zvýšit status, aby ve svých hlavách vyhráli?
Jak změnit status
Union Square Hospitality Group je síť restaurací v New Yorku. Před pár lety zrušili spropitné a přidali ho automaticky na účet.
Ze zákona totiž lidi v zázemí nesmí dostávat spropitné. Takže byl dost velký rozdíl ve výdělku mezi servírkou a kuchařem.
Touto změnou víc narovnali podmínky a udělali práci všech férovější. Eliminovali rozdíl ve výšce dýška podle toho, jakou máte barvu kůže nebo velikost prsou. I když tam se ukazuje, že velká prsa vám vydělají o 30 % víc. A to i u zákaznic. Hmm.
Nejzajímavější ale bylo pozorovat zákazníky. Některým vadilo, že přišli o status – o možnost výškou spropitného ukázat vlastní status.
U všech svých e-shopových klientů, kde jsme přidali do košíku dýško skladníkovi, se toto stalo nejprodávanější produkt! A to bez nutnosti si nechat udělat prsa velikosti F.
Smysluplná debata