Psací stroje a uživatelská přívětivost

Učil jsem se psát na klasickém psacím stroji po dědečkovi. Oproti klávesnici byl:

První funkční psací stroj sestrojil Ital Pellegrino Turri roku 1808 pro svou slepou přítelkyni komtesu Carolinu Fantori da Fivizzano. Stroj se nedochoval, ale musela to být velká láska (odbočka pro romantiky – můžete si o tom přečíst knihu). Turri též vynalezl průklepový papír, pro tvoření více kopií najednou.

Vypadal trochu jako jehelníček a Fridrich Nietzsche ho dostal od své matky a dcery. A úplně ho nesnášel.

První psací stroj, který byl komerčně úspěšný se jmenoval Sholes & Glidden Type Writer. A začal se vyrábět roku 1874. A byl to tenhle stroj, který používal rozložení kláves typu QWERTY.

Tohle rozložení nebylo náhodné. Jelikož se jednalo o mechanický stroj, tak při určité rychlosti psaní se k sobě jednotlivá písmena zasekávala. A proto bylo nutné vymyslet rozložení kláves tak, aby k této nehodě docházelo co nejméně často. Tzn. posunout nejčastěji používané kombinace 2 písmen co nejdále od sebe.

A po 150 letech … pořád používáme stejné rozložení kláves. I přes to, že rozložení kláves bylo navrženo tak, aby řešilo problém, který v současnosti neexistuje.

QWERTY klávesnice objektivně snižuje rychlost psaní a zvyšuje chybovost. Právě vinou nepřirozeně umístěných kláves.

Začátkem 20. století se tento problém snažil vyřešit profesor August Dvořák. Umístil 70 % nejčastěji používaných písmen do řádky, kde vám spočívají prsty. Teda pokud píšete všemi deseti. Čert ví, kde vám spočívají prsty jindy.

U QWERTY klávesnice je procento nejčastěji používaných písmen ve střední řadě jen 32.

Podle studie Richarda Torrese z roku 2013 se použitím Dvořákovy klávesnice zvýší efektivita psaní o 10 %.

Proč ji tedy nepoužíváme, když je objektivně lepší? Protože nejsme schopni překonat mezi-fázi, kdy budeme muset umět oboje uspořádání kláves. Většině lidí včetně mě dělá problém už jen přepínání mezi českou a anglickou klávesnici a změna písmen Z a Y. Respektive já to mám nastavené stejně, ale když přijdu ke kolegům nebo klientům, tak mám problém.

Ten problém se dá zobecnit na následující:

Souvisí to i s Weberovým principem tzv. Just noticeable difference – neboli minimální postřehnutelné změny. Jedná se o určitou mez, při které si všimnete rozdílu.

Standardně se říká, že je to 10-20 %, samozřejmě v závislosti na konkrétní situaci. A ta Dvořákova klávesnice byla pod touto úrovní.

Minimální postřehnutelnou změnu ale můžete využít ve svůj prospěch. Hlavně v A/B testování a evolučním zlepšování webu. Kdy jste si naposledy všimli, že Amazon změnil něco na svých stránkách? Pravděpodobně už je to dlouho. A on při tom jede v každý jeden okamžik asi 100 testů. Akorát ty změny dělá pod vaším rozlišovacím prahem.

Navíc tu ještě připadá do úvahy i přirozená negativní reakce na změnu.

Takže to vypadá, že Dvořákova klávesnice bude vždy jen zajímavost. A ukázka toho, jak se neoptimální řešení může stát normou. Nebo ne?

V roce 1904 se objevil první telefon s kruhovou vytáčecí volbou. Zase to mělo mechanickou logiku, protože co číslo to jiný úhel otočení ciferníku a počet „cvaknutí“.

A zdánlivě se opakovala stejná historie:

18. listopadu 1963 přišla společnost Bell (pana Grahama Bella – vynálezce telefonu) s telefonem s tónovou volbou a jiným druhem číselníku. A tento číselník byl jiný, než bylo v té době obvyklé – například na kalkulačkách.

Tak ve společnosti Bell zavolali výrobcům kalkulaček Texas Instruments a Sharp, aby se zeptali na důvod, proč vypadá číselník kalkulačky jak vypadá. A obě firmy jim řekly, že nedělali žádný výzkum a že okopírovali klávesnici na mechanické kalkulačce (kde číslo 0 byla dole a číslo 9 nahoře).

Takže v Bellu udělali pořádný výzkum a na uživatelích a prototypech vyzkoušeli 16 různých klávesnic.

A na základě tohoto výzkumu používáme současné rozložení ciferníku v telefonu dodnes. A tím bych mohl skončit… má to ale háček.

Tenhle systém se u zvětšujících se uhlopříčkách mobilních displejů přestává osvědčovat.

Většina lidí (49 %) totiž pořád ovládá telefon jednou rukou podle Stephena Hobbera. Což ale není tak úplně pravda.

A jelikož primárně používáme na ovládání palec, tak na část obrazovky už nedosáhneme.

Tohle došlo chytrému UXákovi jménem Sajid Saiyed ze SAPu (část jeho článku tu překládám) a ten teď zkouší vymyslet a otestovat lepší rozvržení kláves.

Schválně si zkuste tipnout, která varianta vám umožní vytočit číslo o 1,5 sekundy rychleji? (řeknu vám to na konci článku)

Nebo ještě lépe, pokud máte iPhone, tak si můžete alternativní ciferník stáhnout jako apku a přispět k této probíhající studii.

Zajímavé – kromě toho, že současný stav není nejlepší – je to, že jsou tu znatelné rozdíly mezi muži a ženami a též mezi rasami. Jediná varianta, kde jsou ve vytáčení ženy rychlejší, než muži, je ta stávající. A černoši mají jako jediní problémy s klávesnicí č. 2 – sorry Feri.

Když dělám analýzy webu, tak často narážím na problémy. Vždycky si ale snažím uvědomit:

Je totiž důležité neřešit kraviny. Takže někdy se rozhodnu ten problém neřešit, protože to prostě nemá prioritu. Na druhou stranu se na číselníku ukazuje, že je nutné byt kritický ke statutu quo a zavedeným principům.

Takže závěrem vám popřeju, abyste řešili zajímavé problémy. A dělali rychle inteligentní chyby.

A teď si jdu nainstalovat tu jinou klávesnici, abych se zas posunul do mírného nekomfortu.

P. S.: Vítězná klávesnice je číslo 2.