5127 prototypů. A 5 let v boudě na zahradě. Ale nepředbíhejme.
Kdo vynalezl žárovku? Edison, že ano.
Ne.
On ji jen vylepšil. A podobné udělal James Dyson s vysavači. Nebo chcete-li luxy. Zvláštní, jak zrovna pro vysavače se vžil název jednoho výrobce. Lux, v Americe Hoover. Většinou to značí dominanci na trhu.
James Dyson se narodil po válce. Bohužel mu v 9 letech umřel otec na rakovinu. Tak ho, spolu s bratrem a sestrou poslala matka do internátní školy, která jim nabídla studium dětí zdarma. Jelikož tam jejich otec učil. Sám James o tom říká, že ho to hodně zocelilo, musel se osamostatnit a zjistil, jak důležitá je vytrvalost.
Po vystudování základní a střední školy se vrhnul na Londýnskou školu umění, kde studoval design nábytku, architekturu a stavařinu. A jeho první práce byla pro poměrně známého inženýra a vynálezce Jeremyho Frye, který vlastnil výrobní firmu.
Loď
Jeremy Fry dával rád možnost mladým chytrým lidem. Naštěstí jedním z nich byl James Dyson. Měl pro Jamese takový vedlejší projekt, kdy po něm chtěl navrhnout vysokorychlostní (přes 60 km) člun s plochým trupem, který může přistávat přímo na břehu.
Vtipné na tom bylo to, že ani James ani Jeremy nikdy žádnou loď nenavrhovali. A už vůbec ne z laminátu. Ale Jeremy Fry nesnášel experty. Tak to navrhli, udělali prototyp. A James Dyson dostal za úkol ty lodě prodávat.
Cílovými zákazníky byli vojáci, stavební firmy, olejáři… a během několika let pánové prodávali kolem 100 lodí ročně. James pro Jeremyho pracoval cca 7 let a pak se vydal vlastní – trnitou – cestou.
Kolečko navíc
První co navrhnul bylo zahradní kolečko, které ale místo kola mělo kouli. Protože si James Dyson na vlastní zahradě všiml, že mu klasické kolečko zapadá do bahna.
Vynález to byl geniální, dokonce to dostalo i cenu za design. A málem to Jamese přivedlo na mizinu.
Pro zavedené krámy se zahradními potřebami to byla divnost, kterou odmítli prodávat. Takže byl James nucen to prodávat pomocí malých inzerátů v novinách. Ale James zjistil, že:
- téměř všichni zákazníci už kolečko mají,
- žádný výrobce nemá ani obchoďáka, ani designéra, ani inženýra, který by na tom dělal,
- všichni výrobci prostě prodávají stále stejná kolečka.
Nakonec se mu podařilo získat 50 % trhu, ale nevydělal žádné peníze. Navíc patent byl psaný na firmu a James přibral investory, čímž si snížil podíl na 30 %. A fakticky mu tedy patent nepatřil. Celé to James považuje za výbornou životní lekci.
V tu chvíli se mu v hlavě rodil nápad na bezsáčkový vysavač. Zahradní kolečko se totiž nenatíralo ručně, ale prášková barva se elektrostaticky přichycovala na konstrukci. A za tím vším byl obrovský vysavač, který sosal neuchycenou barvu.
Vír
Zjistil, že v moderních provozech se používají tzv. cyklóny. Něco podobného viděl na pilách a vápenkách, kde se takto sbíral prach, piliny atp.
Tak se jednu noc sebral, přelezl plot a ten cyklón si změřil. Během dvou víkendů měl 10 metrový prototyp. Princip cyklónu funguje jako vodní vír, akorát se vzduchem a prachem. Prach se drží po stranách kvůli odstředivé síle. A nikdy neucpe otvor.
Tak si James udělal prototyp s lepenky a gufy (duct tape) a napojil si ho na svůj domácí vysavač. A ono to fungovalo.
Problémy s pytlíky
James si koupil nejlepší pytlíkový vysavač na trhu, a při luxování zjistil, že to moc netáhne. Tak se podíval do vysavače a zjistil, že je plný pytlík. Jelikož neměl nový, tak vysypal obsah pytlíku do koše a dal ho zpátky do vysavače.
A ono se to nezlepšilo.
Zajel koupit nové pytlíky, a s novým pytlíkem to vysávalo lépe. Tak se James podrbal na hlavě a porovnal oba pytlíky. A zjistil, že u použitého pytlíku jsou póry zacpané jemným prachem. Došlo mu, že nevyměňujete pytlíky, protože jsou plné, ale protože mají ucpané póry. Což mu přišlo jako neefektivní.
Došlo mu, že obří firmy jako Hoover a Elektrolux neinovují, protože vydělávají prodejem pytlíků do stávajících vysavačů. A to viděl James jako příležitost.
Šel za svými partnery ve firmě na prodej koleček s tím, že by měli začít dělat vysavače. A oni ho z firmy vyhodili.
„Mám dluhy, ale mám i nápad,“ řekl si James. Navštívil svého bývalého zaměstnance Jeremyho Frye, kterému to naopak přišlo jako skvělý nápad. Dal Jamesovy peníze za 49% podíl, James si ke stávající hypotéce vzal půjčku na 50 000 liber (v dnešních penězích je to cca 6 000 000 Kč).
A začal dělat prototypy v kůlně za barákem. Představa byla taková, že udělá za rok funkční prototyp a pak prodá licenci jednomu z velkých výrobců vysavačů.
5127 prototypů
Tohle snažení bylo před možností dělat počítačové prototypy a simulace, takže James dělal „jeden prototyp vždy s jednou změnou. A věděl jsem, co ta změna způsobuje. Tím jsem to zlepšoval.“
Což je vážení úplně stejné, jako A/B testování vašeho webu. Tam taky testujete vždy jen jednu věc a zjišťujete, za se celkový výkon zlepšil, nebo zhoršil.
Objevilo se ale několik problémů:
- Průmyslové cyklóny zachytávaly částice do 20 mikronů, James potřeboval zachytávat částice do 0,5 mikronu (cigaretový dým).
- Na vlasy a nečistoty nepůsobila odstředivá síla dostatečně a nezachycovaly se.
Po 5 letech a 5127 prototypech měl vyřešeno.
Pak se vydal za výrobci vysavačů, a všichni mu řekli, že jim současný stav vyhovuje a že jsou jako Gillette, který prodává holící břity. Ostatní si o něm mysleli, že je magor. Ale on věděl, že má dobrý nápad.
Nakonec se domluvil s novou Japonskou firmou a ta vysavač Dyson nechala vyrobit. A prodávala ho za 2500 dolarů. Naštěstí se relativně dobře prodával a tak se James Dyson vyhnul bankrotu a koupil podíl od Jeremyho Frye.
Ale James chtěl prodávat víc vysavačů za nižší cenu. Tak obešel investory a nikdo mu nepůjčil.
Naštěstí přemluvil banku Lloyds, aby mu půjčila 600 000 liber. Na otázku: Proč jste mi půjčil peníze bankovní úředník odpověděl: „Viděl jsem, že jste vyhrál soudní spor (někdo kopíroval jeho vysavač, spor se táhl 5 let) a hned tak to nevzdáte.“ Navíc se ten bankovní úředník zeptal doma manželky, co si myslí od bezsáčkovém vysavači a ona byla nadšená.
Jen 1 pokus
Tvorba forem na výrobu vysavače stála 600 000 liber a nebyly peníze na změny. Celá firma se skládala z 5 inženýrů, obchoďáka a účetního.
Jelikož nikdo nechtěl Dyson vysavače prodávat, tak Jamesovi nezbylo, než zkusit přemluvit někoho, kdo prodával pomocí katalogu. A udělat to větou: „Potřebujete tam mít můj vysavač, protože váš katalog je nudný.“
V tu dobu stály Dyson vysavače 199 liber, což byl trojnásobek běžné ceny. Naštěstí v katalogu cena nebyla moc vidět, platily se týdenní splátky. Hlavní výhody vysavače byly:
- bez ztráty tahu,
- bez nutnosti pytlíků.
Sir Dyson a miliardový byznys
A tentokrát už byl Jamesův podnik ziskový od prvního měsíce. Část prodejců po něm chtěla televizní reklamu, na kterou neměl. Tak se s jedním z nich domluvil, že když objedná 10 000 vysavačů, tak James použije zisk na TV reklamu.
A ostatní, jak se říká, je historie. Po dvou letech to byl nejprodávanější vysavač v Británii a obrat firmy byl 100 milionů dolarů. Pak přišla reklama v USA, kterou Dyson natočil u sebe doma.
Pak přišel větrák bez vrtule, vysoušeč rukou, pračka, další vysavače, fén, … a rytířský titul + firma v hodnotě 5,8 miliardy dolarů.
Pár inspirativních citací:
„Když to chcete vzdát, tak v tu samou chvíli to chtějí vzdát i ostatní. A to je přesně moment, kdy musíte vytrvat a opřít se do toho.“
„50 % toho, co dělám jsou chyby. Chyby jsou výborné. Z chyb se poučíte a už je podruhé neuděláte.“
Závěr
Já si z toho beru 3 poučení:
- I dobrý nápad může ztroskotat, pokud pro něj neexistuje trh – zahradnické kolečko.
- Nejlepší systém zlepšování je každý krok otestovat – viz 5127 prototypů vysavače.
- Nikdy ve vlastní firmě nemějte minoritní podíl, ztrácíte kontrolu.
P.S.: V současnosti navrhuje James Dyson elektrické auto.
P.P.S.: Tak po 500 000 000 liber celý projekt zrušil.
Smysluplná debata