Jak jsem si skoro nekoupil auto

Co se týče auta, jsem průměrná žena.

Můj tchán i bratr mé manželky jsou automechanici. Na oba jsem udělal neopakovatelný dojem ve chvíli, kdy mě manželka poslala zkontrolovat platnost technické kontroly. A já to šel zkontrolovat na předním sklu, protože tam přeci lepím dálniční známku.

No nic, popojedem.

Mám auto, které je 13 let staré. Jezdí, jak má, ale už mu trochu dochází dech. Pár čudlíků je tužších, automatická převodovka občas cukne. A už se trochu zdráhám s ním jet do zahraničí na dovolenou.

Takže jsem pojal myšlenku, že si koupím novější model.

Nové auto pro mě nedávalo smysl, protože můj roční nájezd:

Jelikož jsem metodik, tak jsem si dal pár nepřekročitelných požadavků:

Následujících pár měsíců jsem manželku obtěžoval dotazy na téma, co je pro ni na autě důležité. Jak moc by se ji líbil dešťový senzor a podobnými zásadními informacemi. Nejdřív mě říkala, že je jí to jedno. Pak mě posílala do háje i jinam.

A já trávil večery na vyhledávačích ojetých aut místo s manželkou.

Začal jsem na tipcars.cz a sauto.cz. Oba nabízely v zásadě stejné množství aut, ale uživatelská přívětivost byla diametrálně odlišná.

Používání tipcars.cz bylo asi tak stejně příjemné, jako návštěva šíleného dentisty. Člověk očekával, že to bude bolet. Ale bolest přicházela v naprosto neočekávaných místech.

Naproti tomu sauto.cz se používalo vesměs intuitivně (kromě galerie fotek). Navíc má sauto docela rozumnou mobilní aplikaci.

Takže jsem prošvihl pár aut, pár si jich vybral, obvolal několik autobazarů a šel se na několik aut podívat. Tam jsem ale zjistil, že vyhledávání aut je principiálně rozbité.

Protože se opakoval pokaždé stejný příběh. Uvedu to na příkladu AAA Auto Praha. Volám tam, zda se můžu podívat na Tiguana. Prý je v Ostravě, ale není problém ho dovézt. Jen je potřeba složit vratnou zálohu 2000 Kč.

Fajn, domlouváme se, že tam budu do hodiny. Přijedu tam, deset minut čekám u recepce, kde se dvě pipiny baví o laku na nehty, ordinaci v žůžové zahradě a podobných volovinách.

Pak se mně ujme takový postarší strejda. Opakuji svoji domluvu o převozu auta a prohlídce.

A pak nastává klasické divadlo.

On: „Mně to auto zrovna někdo prodal. To je ale smůla, ještě když jsem byl u svého počítače, tak tam bylo.“
Já: „Prosím?“
On: „No jo, no.“ – s upřímnou soustrastí v obličeji.
Já: „Mohl byste to zkontrolovat ve vaší databázi?“
On: „Hm, to je divné. Nemůžu ho najít.“
Já: „Zkuste ho najít jako prodané.“
On: „Nám ten systém teď trochu blbne. Zkusím se vám podívat po něčem podobném…. měl bych tady dražší a horší auto s jinými parametry, můžeme se na něj jít rovnou podívat.“
Já: „Nemůžeme, sbohem.“

Po pár takových výletech mi svitlo a vytočil jsem se tak strašně, že jsem koupi auta dal na pár měsíců k ledu.

A tohle je, vážení, hlavní důvod inzerátů na webech s ojetinami – aby vás fyzicky dotáhli do bazaru a tam pak hezky „vosejlovali“. Hlavně u velkých bazarů.

Prý je až 60 % inzerátů na auta, která neexistují. Poznáte je i podle toho, že neuvádí úplný VIN kód, a že vypadají až příliš dobře. Ten neexistující Tiguan je tam dodnes, i přes to, že jsem jej nahlásil jako vadný inzerát a popsal celou anabázi.

Po pár měsících jsem se uklidnil, a připustil, že to auto potřebuju. A snažil se přijít na systém, jak nemrhat svým časem.

Jako řešení jsem zvolil Autotým. Nabízejí službu, kdy vám podle vašich požadavků vyberou 2 × 5 aut, vy si jedno vyberete, a pak vám:

Dají vám doporučení, zda koupit, co je potřeba opravit a pokusí se i vyjednat lepší cenu.

A to byl přesně můj případ. Pana Hübnera z autotým jsem obtěžoval telefonáty, posílal seznamy vybraných aut, které on následně proškrtával a říkal, co je či není dobrá volba. Programově jsem se vyhýbal velkým autobazarům, a nakonec skončil v AutoFaltys. Přišli mi tam příjemní, znalí a i Autotým si je chválil jako lepší autobazar. Řešili jsme detaily typu 6 nebo 7 řadicích stupňů u dvojspojkových automatů, ceny náhradních dílů a nešikovnosti jednotlivých modelů atd. Musím říct, že jeho trpělivost bych potřeboval u výchovy vlastních dětí.

Vše probíhalo online – od platby kartou, až po zápis z prohlídky a fotky na zaheslovaném dropboxu.

Můžu v klidu prohlásit, že bez pomoci Autotýmu bych:

Takže se teď těším z nového auta a manželce ukazuju, že je v kufru háček na tašku a vak na lyže, že to má chlazenou přihrádku spolujezdce a podobné – pro ni – kraviny. Samozřejmě jsem si přečetl celý manuál, protože jsem systematický (čti magor).

Auto hned po koupi ukázalo, co v něm je. Spíš není. Během měsíce bylo nutné vyměnit čerpadlo, olej jsem doléval při každém tankování 0,5 l. Takže jsem se mí právníci bavili s právníky autobazaru, nakonec mi dali 25 000 Kč na opravy. Následně se rozbilo stahování okénka, stěrač a nakonec to kleklo úplně. Následovala generálka s výbrusem válců a výměnou turba a opravou elektriky. Takže jsem celkově lehčí o 150 000 Kč. Až mě budete chtít rozplakat a rozesmát zároveň, řekněte mi, že Oktávka je držák. Jinak Autotým zkrachoval.