10 fuckupů za 20 let podnikání

Jelikož se nerad chlubím (kecám), tak jsem si jako dnešní téma vybral 10 fuckupů za 20 let podnikání. Protože cizí neštěstí pobaví, že ano.

Živnosťák jsem si udělal už na vysoké škole v minulém století. A už tehdy – ve třetím ročníku – jsem věděl, že se architekturou pravděpodobně živit nebudu. Takže jako živnost jsem měl Automatizované zpracování dat.

Když už jsem měl studovat obor, který nebudu dělat, tak nechápu, proč jsem si zvolil školu, kterou prolézt trvá 6 let. No a jelikož to byla derniéra, tak jsem si říkal, že si udělám zajímavý finální projekt. A zajímavé to bylo velmi.

Jako téma jsem si zvolil Egyptské muzeum na Pražském hradě. To bude určitě nekonfliktní. A místo papírového modelu a pořádných výkresů to udělám jako virtuální realitu s průletem, zvukem. Bude to pecka.

Pecka to byla, protože v porotě jsem chytil prezidenta komory architektů v motýlku, co chtěl papírový model a pořádné výkresy. A toho jsem vytočil tak, že na mě po hodině prezentace řval: „JÁ VÁM TO V ŽIVOTĚ NEDÁM!“ Načež se komise 2 hodiny radila, zda mě vyrazit, nebo nechat projít.

Zachránil to až můj vedoucí atelieru, když prohlásil: „Vždyť on to stejně nikdy dělat nebude.“ A to mi zachránilo půl roku života.

Ponaučení: Miř na cílový stav. Pokud cíl bylo bez problémů projít, měl jsem si zvolit nekonfliktní nudný projekt, třeba zástavbu proluky kancelářemi. Ušetřil bych všem dost nervů.

Léto jsem strávil ve Skotsku na 3měsíční stáži ve velké architektonické kanceláři. A bylo to jedno z nejhezčích lét, co jsem zažil. Hlavně díky skvělým lidem, anglickému humoru a octovým čipsům.

Po návratu jsem se nechal zaměstnat v internetové agentuře Stillking Média. Bohužel po 3 měsících splaskla internetové bublina a všechny nás bez odstupného vylili. Nicméně mi tehdy management zařídil přestup do Lundegaard, což bylo tehdy docela známe studio.

A já si řekl: Ondro, ne. Jsi šikovnej. Jdi na volnou nohu.

V ekonomické recesi, s nulovými kontakty a jedním klientem – firmou KampaGroup. Mimochodem spolupráce s tímto klientem trvala až do letošního léta. Za což Nilsovi patří velký dík.

Ponaučení: Pokud jdeš na volnou nohu, tak si nejdřív sežeň klienty.

V roce 2006 jsem – hlavně díky finanční pomoci rodičů – koupil byt. Kombinace neprofesionální realitní agentury a mé naivity mě mohla docela dobře stát všechen můj majetek. Protože když jsme si plácli s prodejcem, tak jsem peníze za byt poslal přímo na jeho účet. Namísto toho, aby se to dalo k notáři do úschovy. Naštěstí byla rodina Černých férová a k žádným problémům nedošlo.

Ale mohlo se taky stát, že mi prodejce udělá pápá a peníze už nikdy neuvidím a byt nebude můj. Kamarádka právnička se docela divila, jaký jsem střelec.

No a jelikož jsem té architektury neměl dost, tak jsem se pustil do kompletní rekonstrukce za cca milion korun. Něco jsem si půjčil od táty, zbytek dal ze svého. Ale jaksi jsem si nespočítal cacheflow, takže si pamatuju, že v lednu jsem měl na účtě 2500 Kč a modlil jsem se, aby mi klienti ve splatnosti uhradili faktury.

Ponaučení: Pokud jde o peníze, opatrnost a plánování je na místě. A mít kamaráda/ku právničku je taky nutnost. Nakonec to dopadlo dobře, ale mohl z toho být průser jak dělo.

Po určité době jsem kromě webů přesedlal i na loga a tiskoviny. Bavilo mě to, ale bylo to stresující kvůli termínům, koordinaci tisků a rizikům chyb. Dělal jsem skrze agenturu s věhlasnými klienty, jako byl Google, Louis Vuitton, Alfa Romeo.

No a jedna taková zakázka byla tvorba interaktivního CDčka včetně potisku do časopisu Chip, tuším. S Googlem se domluvila grafika potisku, a agentura mě přemluvila k tomu, abych vylisování 30 000 CDček zafinancoval sám, že mi to pak zaplatí.

Tak jsem vysolil cca čtvrt milionu, nechal vylisovat a potisknout CDčka, odevzdal agentuře spolu s fakturou a mnul si ruce, jak vydělám na marži. A pak přišel telefonát, že ten potisk je špatně, že jsem tam omylem prohodil dvě ikony služeb.

V tu chvíli jsem si mnul spíš spánky. Naštěstí jsme nakonec přemluvili Táňu le Moigne, aby se to pustilo i s tou chybou. Stálo mě to šátek od Hermése. Než se to ale vyřešilo, tak mi tak tekly nervy, že jsem se každé ráno vzbudil… a šel se vyzvracet. Doteď si pamatuju, že dát si k snídani pana cotta nebyl dobrý nápad.

Ponaučení:

Podobné, jako projekt pro Google, byly i další projekty. Často jsem pracoval, aniž byly jasné peníze a termín. Věci se dodělávaly po večerech. Pamatuji si na zakázku pro módní dům Taiza, kde byly na design a výrobu katalogů 4 týdny.

Dělal jsem to v kuse víkend-nevíkend, 12hodin denně. Po pár týdnech jsem znal těla modelek lépe než své přítelkyně. Věděl jsem, které musím secvaknout zuby k sobě, která má ošklivý pupík a kde má kdo mateřská znaménka. Třetí týden takhle ráno ležím vedle své přítelkyně Lucky, koukám na ní… a jedu v retušovacích nástrojích ve Photoshopu.

Prostě magor.

Co se projektu týče, tak se to nakonec stihlo, ale tiskárna přivážela katalogy 30 minut před přehlídkou rovnou na místo.

Po pár letech spolupráce s agenturou v tomto stylu a nevhodném jednání od agentury jsem je poslal někam. Respektive to byl jediný klient, kterému jsem na jednání řekl do očí, ať jde do prdele.

A tím mi obrat spadl ze dne na den na polovinu.

Ponaučení: Pokud jste levná holka pro všechno, tak se nedivte, že se k vám tak budou chovat.
Nebuďte příliš závislí na jednom klientovi, největší klient by vám neměl dělat víc než 30 % příjmů.

Jak se rád vzdělávám a hodně čtu, tak jsem si myslel, že můžu všem nabízet všechno. Takže jsem dělal PPC kampaně, SEO audity, email marketing, branding, tiskoviny, weby.

A až po letech mě napadlo se podívat nazpět a zhodnotit projekty na základě následujících kritérií:

Takže jsem to celé seškrtal a zbylo mi z toho UX a zlepšování efektivity webů. A všechny ostatní práce jsem začal předávat na kolegy. Zezačátku to byl velký krok do neznáma, který mě děsil. Ale zpětně to bylo jedno z mých nejlepších profesních rozhodnutí.

Ponaučení: Být specialista znamená dělat lepší práci, pro zajímavější klienty za více peněz.

Hovno. Nenajdou. A už vůbec ne tehdy, když tu práci potřebujete.

Pokud hlavní způsob, jak získáváte klienty je doporučení, tak vás lituju. Nemáte nad tím žádnou kontrolu. Já takhle dělal skvěle svou práci, a byly měsíce, kdy jsem neměl do čeho píchnout.

Ona nějaká práce vždycky přišla, ale často jsem bral všechno. Pamatuji si na 120 stránkové noviny, kdy jsem lámal stránku 80, a za mnou se do krve hádali dva partneři ve firmě, jak to má vypadat.

Ponaučení: Vytvoř si svůj kmen. Přednášej, piš články, dělej podcast. Musíš být pravidelně vidět.

Mým velkým vzorem je Honza Kvasnička. Čte 600 článků ročně, do oběda má vše hotovo a není klient, kterému by nezlepšil byznys.

Na Marketing Festivalu jsem ho chtěl oslovit. Ale jako introvertovi mi dělá problémy „zaungrovat“, vlítnout mezi skupinku lidí a říct: „Já jsem Ilinčev a jsem legenda.“ Takže jsem Honzu po očku pozoroval, dával si drinky na kuráž a snažil se vyhecovat.

Po 3 hodinách jsem zjistil, že Honza odchází, tak jsem se k němu přitočil a zahalekal na něj nějakou trapárnu ohledně cechu UXáků.

No a pak jsem si řekl – hmm, tak takhle to nepůjde. Musím to udělat tak, aby se se mnou chtěli bavit ostatní. Což znamenalo to, že můj pocit trapnosti musí být menší, než má autorita.

Tak jsem začal psát. A psát. Každý týden. Od července roku 2015.

Můj první článek byl o 42stupňových horečkách dcery Mii a A/B testování. Posílal jsem to 213 kontaktům – klientům, kamarádům a známým. Odhlásilo se jich 7.

Když jsem kamarádce Petře říkal, že budu psát každý týden článek o 500-1000 slovech, tak si klepala na čelo.

No a já si klepal na čelo, když mi po 3 měsících došlo, že:

Po 6 měsících a 24 článcích jsem měl 279 odběratelů.

A měsíční návštěvnost webu kolem 300 uživatelů. O rok později už to bylo 4000 za měsíc.

Ponaučení: Publikujte pravidelně vše, co víte – viz skvělá knížka Authority Nathana Barryho. A vydržte, půl roku je málo.
Je dobré mít systém, jak získávat e-maily od čtenářů – za mě je má databáze odběratelů to nejcennější, co ve svém byznysu mám.

Až nedávno jsem zjistil, že je důležité se s potenciálními klienty a spolupracovníky potkávat fyzicky. Třeba u oběda nebo na akcích.

Protože potřebují zjistit, že nejsem idiot. Dramaticky tak vzrůstá šance, že klapne projekt. Pro mě jsou ideální partneři SEO specialisti – zdá se. Jak s Lukášem Pítrou, tak s Martinem Matějkou máme pohodovou spolupráci a navzájem si dohazujeme projekty. Stejně tak i s Honzou Kvasničkou.

Poučení: Potkávejte se s lidmi. Buďte vstřícní a zkuste jim nezištně pomáhat. Ono se vám to vrátí.

Co bych si poradil:

Pokud bych si měl vybrat jen jednu radu, tak bych si řekl: Piš a děl se o vše, co umíš. A potkávej lidi.